etikety na kořenky
Etikety na kořenky, štítky na kořenky, samolepky na kořenky, kořenky, nálepky na kořenky, popisky na kořenky, ke stažení zdarma, etikety na kořenky levně, návod na etikety na kořenky, ozdobné etikety na kořenky, etikety na koření.
KořeníZ Wikipedie, otevřené encyklopedie Skočit na: Navigace, HledáníObchod s kořením v MarokuKoření se obvykle používá k vylepšení chutě a vůně pokrmů, někdy také k jejich konzervaci. Vyrábí se ze sušených nebo čerstvých částí rostlin.Koření představuje velmi rozmanitou skupinu přírodních látek. Vyznačují se výraznou a příjemnou (někdy i odpornou) chutí a vůní. Často mají i léčivé účinky. Proto jsou mnohé kořeninové rostliny i léčivými rostlinami.Kořenícími látkami jsou především různé silice, hořčiny a třísloviny, etérické oleje a česnekové silice.Obsah [skrýt] 1 Směsi koření2 Historie koření3 Proč používáme koření4 Související články5 Literatura[editovat] Směsi kořeníKoření se nepoužívá jen samostatně, ale často spolu s jinými. Proto se vyrábějí i různé směsi koření. Nejčastěji jej používáme pro dochucení jídel např: Ryb, guláše atd...KariSměs pěti kořeníKečupWorcestrová omáčkaTabascoChilli sambalsChutneyBouquet garniFines herbesBarbecueBaharatAdžikaGrilovací kořeníHarissa[editovat] Historie kořeníLze přepokládat, že listy některých rostlin se začaly užívat k dochucování masa už před 50.000 lety. První archeologické nálezy, dokládající užití koření, však pocházejí až z doby neolitu. V té době se kořenilo kmínem a mákem. Nejstarší písemné zprávy o užívání koření pocházejí z Číny, z první poloviny 3. tisíciletí před naším letopočtem. Také staroegyptské recepty z poloviny 2. tisíciletí př. n. l. vyžadují různé koření - anýz, hořčici, kmín, koriandr, mátu, pelyněk, skořici nebo šafrán. Sumerové pěstovali v Mezopotámii fenykl, kmín, koriandr, šafrán a tymián, už staří Indové používali kardamon, kurkumu, hřebíček, muškátový květ, pepř a skořici. Mnoho zpráv se dochovalo ze starého Řecka.Jakýsi zlatý věk koření nastává ve středověku. Po ukončení křížových výprav se výrazně rozšířil obchod s kořením. V r. 1298 popsal Marco Polo indický pepřovník. Jeho kniha podnítila objevné cesty slavných mořeplavců, které měly za úkol především zjednodušit a zlevnit dovoz koření do Evropy.Za zmínku stojí především cesta Kryštofa Kolumba, který při pokusu doplout do Indie objevil nový světadíl a cesta Vasco da Gammy, který obeplul Afriku kolem mysu Dobré naděje a r. 1498 přistál na malabarském pobřeží. Při opakované cestě v r. 1502 doplul na Cejlon.Fernão de Magalhães v r. 1519 vyplul s 265 námořníky západním směrem, aby objevil novou cestu ke koření. Objevil Filipíny, kde byl zabit. Zpět do Evropy se po 3 letech vrátila jediná loď Victoria s posledními 18 muži. Na její palubě byl především hřebíček. Kapitán lodi Juan Sebastian del Cano byl povýšen do šlechtického stavu. Ve svém erbu měl 12 hřebíčků, 3 muškátové ořechy a dva pruty skořicovníku.[editovat] Proč používáme kořenía/ k odstranění nepříjemného nebo specifického pachu prvotních surovin, nebo již hotových jídelb/ k zesílení vnější přitažlivosti jídla dodáním odpovídajícího zabarvení, vůněc/ k dodání zcela nové vůně, která není vlastní původní surovině a která je typická pro určité koření nebo směs kořeníd/ k dodání zvláštní, osobité chutie/ ke zvýšení uchovatelnosti produktu nebo hotových jídelf/ k zušlechtění produktu, ovlivnění jeho struktury. (koření změkčuje maso a naopak zpevňuje rozměklé maso, činí je křehkým a stravitelnějším. Zabraňuje rychlému rozvaření ryb a zkracuje dobu varu - tím umožňuje vyšší uchovatelnost vitamínu)g/ dráždivé koření zvyšuje chuť k jídlu o kterou nás připravují zvýšené teploty v létě