etikety na kořenky

KořeníZ Wikipedie, otevřené encyklopedie Skočit na: Navigace, HledáníObchod s kořením v MarokuKoření se obvykle používá k vylepšení chutě a vůně pokrmů, někdy také k jejich konzervaci. Vyrábí se ze sušených nebo čerstvých částí rostlin.Koření představuje velmi rozmanitou skupinu přírodních látek. Vyznačují se výraznou a příjemnou (někdy i odpornou) chutí a vůní. Často mají i léčivé účinky. Proto jsou mnohé kořeninové rostliny i léčivými rostlinami.Kořenícími látkami jsou především různé silice, hořčiny a třísloviny, etérické oleje a česnekové silice.Obsah [skrýt] 1 Směsi koření2 Historie koření3 Proč používáme koření4 Související články5 Literatura[editovat] Směsi kořeníKoření se nepoužívá jen samostatně, ale často spolu s jinými. Proto se vyrábějí i různé směsi koření. Nejčastěji jej používáme pro dochucení jídel např: Ryb, guláše atd...KariSměs pěti kořeníKečupWorcestrová omáčkaTabascoChilli sambalsChutneyBouquet garniFines herbesBarbecueBaharatAdžikaGrilovací kořeníHarissa[editovat] Historie kořeníLze přepokládat, že listy některých rostlin se začaly užívat k dochucování masa už před 50.000 lety. První archeologické nálezy, dokládající užití koření, však pocházejí až z doby neolitu. V té době se kořenilo kmínem a mákem. Nejstarší písemné zprávy o užívání koření pocházejí z Číny, z první poloviny 3. tisíciletí před naším letopočtem. Také staroegyptské recepty z poloviny 2. tisíciletí př. n. l. vyžadují různé koření - anýz, hořčici, kmín, koriandr, mátu, pelyněk, skořici nebo šafrán. Sumerové pěstovali v Mezopotámii fenykl, kmín, koriandr, šafrán a tymián, už staří Indové používali kardamon, kurkumu, hřebíček, muškátový květ, pepř a skořici. Mnoho zpráv se dochovalo ze starého Řecka.Jakýsi zlatý věk koření nastává ve středověku. Po ukončení křížových výprav se výrazně rozšířil obchod s kořením. V r. 1298 popsal Marco Polo indický pepřovník. Jeho kniha podnítila objevné cesty slavných mořeplavců, které měly za úkol především zjednodušit a zlevnit dovoz koření do Evropy.Za zmínku stojí především cesta Kryštofa Kolumba, který při pokusu doplout do Indie objevil nový světadíl a cesta Vasco da Gammy, který obeplul Afriku kolem mysu Dobré naděje a r. 1498 přistál na malabarském pobřeží. Při opakované cestě v r. 1502 doplul na Cejlon.Fernão de Magalhães v r. 1519 vyplul s 265 námořníky západním směrem, aby objevil novou cestu ke koření. Objevil Filipíny, kde byl zabit. Zpět do Evropy se po 3 letech vrátila jediná loď Victoria s posledními 18 muži. Na její palubě byl především hřebíček. Kapitán lodi Juan Sebastian del Cano byl povýšen do šlechtického stavu. Ve svém erbu měl 12 hřebíčků, 3 muškátové ořechy a dva pruty skořicovníku.[editovat] Proč používáme kořenía/ k odstranění nepříjemného nebo specifického pachu prvotních surovin, nebo již hotových jídelb/ k zesílení vnější přitažlivosti jídla dodáním odpovídajícího zabarvení, vůněc/ k dodání zcela nové vůně, která není vlastní původní surovině a která je typická pro určité koření nebo směs kořeníd/ k dodání zvláštní, osobité chutie/ ke zvýšení uchovatelnosti produktu nebo hotových jídelf/ k zušlechtění produktu, ovlivnění jeho struktury. (koření změkčuje maso a naopak zpevňuje rozměklé maso, činí je křehkým a stravitelnějším. Zabraňuje rychlému rozvaření ryb a zkracuje dobu varu - tím umožňuje vyšší uchovatelnost vitamínu)g/ dráždivé koření zvyšuje chuť k jídlu o kterou nás připravují zvýšené teploty v létě